Pro milovníky historie

DSC_0578.JPG

Pravěké osídlení místa dokládá žárový hrob na návrší v lokalitě dnešní školy. Nalezené nádobky vypichované keramiky a kamenné nástroje pocházejí z neolitu, mladší doby kamenné (5000 - 3500 př. Kr.). Patrně na přelomu 13. a 14. století byl u Labe vystavěn vladycký statek, nejspíše okrouhlá dřevěná tvrz s vodním hrazením. Do psaných dějin vstupuje Liběchov záznamem v zemských deskách roku 1316. Místní jméno Liběchov odvozeno přivlastňovací příponou -ov od osobního jména L´uběch a znamenalo „L´uběchův, Liběchův (dvůr) “.

Na počátku 15. století patří Liběchov Škopkům z Dubé. Roku 1440 je v rukou pánů z Liběchova, od r. 1455, resp. r. 1477 vladyků „erbu půl jelena“. Polovina jelena ve skoku je místní historickou heraldickou figurou.  Státem uznaný znak obce sestává z vlnitým řezem polceného štítu s třemi červenými vinnými hrozny a se stříbrným vpravo hledícím korunovaným dvouocasým lvem. Obdobně vlajka. V druhé polovině 16. století tvrz přestavěna v renesanční, plně kamenný, dvoupodlažní objekt okrouhlého půdorysu, půl tvrz, půl zámek se štíhlou věží. Stavba obkroužena širokým vodním příkopem.

Roku 1654 vzniká mimořádně působivá kamenná stavba zdaleka viditelného kostela sv. Ducha (tzv. Kostelíčka) na viničním kopci nad řekou. Okrsek viniční hory přetvořen italskými mistry terasovitě ve stylu italských zahrad. 18. století přináší Liběchovu v osobě kultivovaného šlechtice Jana Jáchyma Pachty z Rájova a posléze jeho syna Huberta Karla jedinečný hospodářský i stavební rozkvět, jehož plody určují tvářnost obce dodnes. Tvrz přestavěna v pohodlný barokní zámek, vzniká farní patronátní kostel sv. Havla, podchycen silný minerální pramen na blízké Boží Vodě, vystavěny lázně, křížová cesta o 14 zastaveních s lipovou alejí (1780). Na zvelebení panství se tehdy podílejí přední umělecké osobnosti evropského formátu: císařský dvorní architekt Ferdinand Maxmilián Kaňka, proslulý sochař Matyáš Bernard Braun, neméně věhlasní malíři Václav Vavřinec Reiner a Jan Petr Molitor. Prvé tři čtvrtiny 19. století vlastní panství další slavný rod, Veithové. Jakub Veith (1758 – 1833), velmi úspěšný podnikatel, průmyslník, výrobce textilií, zámek klasicistně upravuje, ke kostelu sv. Ducha přistavuje věž-zvonici a rozšiřuje podzemní hrobku. Syn Antonín Veith (1793 – 1854) patří k štědrým podporovatelům umění, vědy a kultury. V Liběchově se utváří „hnízdo romantické doby“. Veithův zámecký salon po dvě desetiletí hostí nejvýznačnější představitele umělecké a intelektuální elity: Bernarda Bolzana, Františka Palackého, Josefa Jungmana, F. L. Riegera a řadu dalších. V obci působí vlivný vlastenecký farář Filip Čermák. Josef Navrátil zámek obohacuje velkolepou výmalbou sally terreny (epos o Vlastě) a orientálního sálu. S Liběchovem spojen význačný český sochař, předchůdce Myslbekův, původně zámecký kuchař Václav Levý (1820 – 1870). V blízkých lesích dodnes zachovány jeho rané monumentální romantické skalní skulptury: kaplička Máří Magdalény, Harfenice, Kazatelna, Had, Hlavy, Klácelka, Blaník. V nedalekých Tupadlech započata stavba českého Slavína (z finančních důvodů nedokončena).

DSC_06x12.JPGPoslední čtvrtinu 19. a prvé dvě dekády 20. století panství vlastní pruská hraběnka von Lippe z Bisterfeldu a Weisenfeldu. Na zámku nesídlí, panství spravuje česká pachtýřská rodina Homolků. Po rozpadu Rakouska-Uherska a vzniku Československé republiky v r. 1918 Ing. František Homolka od hraběnky von Lippe zanedbané panství kupuje a postupně obnovuje jeho prosperitu.

Pro staletí postupující germanizaci severních Čech stal se Liběchov – Liboch nejjižnější výspou, vzdálenou pouhých několik kilometrů od českého královského města Mělník. V té spojitosti přirovnáván k „hrázi na Labi". Mnichovským diktátem je v říjnu 1938 národnostně smíšená obec (poměru Čechů a Němců 1:1) spolu s pohraničím odtržena od Československa a začleněna do Sudetoněmecké župy Velkoněmecké říše (Reichsgau Sudetenland). Židé jsou deportováni do koncentračních táborů, české obyvatelstvo hrubě diskriminováno a vyloučeno z veřejného života. Zámek slouží jako vojenský lazaret.

V letech 1945-1946 obec nuceně opouštějí jednotlivci i rodiny německé národnosti (více než polovina obyvatel). Uvolněné nemovitosti jsou dosídleny Čechy. Dlouhodobé správní napojení obce na Dubou se po II. světové válce mění, Liběchov přechází pod správu okresu Mělník. Působnost obce byla rozšířena o sousední, dříve samosprávné Ješovice. V roce 1975, po generální osmileté rekonstrukci zpustlého zámeckého objektu, bylo otevřeno v jeho prostorách Muzeum asijských kultur jako sekce Náprstkova muzea, majetkově součást Národního muzea v Praze.

V srpnu 2002 byly zámek a část obce silně postiženy pětisetletou povodní. Výška vody dosáhla v přízemí zámku úrovně tří metrů. Končí éra Náprstkova muzea, v současné době je zámek uzavřen. V roce 2007 Liběchov získal status města. K 31. prosinci 2016 má Liběchov 1025 obyvatel.

V novém tisíciletí zůstává Liběchov a jeho blízké okolí památkovou lokalitou mimořádné hodnoty kulturně-stavební, krajinné i přírodní jako jihozápadní okraj Přírodního parku Rymáň, sousedícího s Chráněnou krajinnou oblastí Kokořínsko - Máchův kraj.