„Umělecký mlýn“ – spojení zajímavé historie se současností 

Na přelomu 19. a 20. století se s rozvojem strojírenských technologií v mlynářství stále více odklánělo od klasického uspořádání, kdy velké vodní kolo otáčené proudem vody přes převody pohánělo vodorovně uložené mlýnské kameny, které mezi sebou drtily mouku a další produkty. Nově se prosazujícím prvkem byly vodní turbíny, které napájely elektromotory, a teprve ty byly pohonem pro mlýnská zařízení. Objevily se ale také moderní válcové stolice – robustní stroje, v nichž už melivo nedrtily „primitivní“ kameny, ale kovové či porcelánové válce, otáčející se kolem horizontálních os.

Aby byly tyto moderní mlýny i názvoslovím odlišeny od těch starších, začaly se v jejich dokumentech i na fasádách objevovat nápisy jako „válcový mlýn“, „automatický mlýn“, „umělý mlýn“, či dokonce mlýn „umělecký“ – viz snímek Čechova mlýna na Rakovnicku. Podle písemných dokumentů to byl i případ Papouškova mlýna v Liběchově.

Slovo „umělecký“ už má v dnešní češtině samozřejmě úplně jiný význam. Koneckonců, jak se péčí Ústavu pro jazyk český můžeme dozvědět, spojení „umělecký mlýn“ vadilo tehdejším lingvistům už počátkem 20. let. „Umělecké je to, co je výtvorem umělcovým, co má vlastnosti díla umělcova anebo co s umělcem a umělci nějak souvisí; mluvíme tedy o díle uměleckém (na př. o soše, o obraze), o požitcích uměleckých, o výrazech uměleckých, o uměleckých spolcích, školách atd.,“ psal v roce 1921 odborný časopis Naše řeč. „Umělé je to, co je výtvorem lidského umu, lidské dovednosti; opakem slova umělý je slovo přirozený, přírodní. Rozeznáváme tedy na př. půvaby přirozené a půvaby umělé, produkty přírodní (na př. víno, máslo a pod.) a výrobky umělé atd. Často má slovo umělý význam vyšší dovednosti, vědomé tvůrčí schopnosti; tak lišíme na př. epos nebo píseň národní od eposu umělého, písně umělé a pod. Z výkladu toho je tedy již patrno, že nelze mluviti o mlýně uměleckém, nýbrž o mlýně umělém, jímž míníme mlýn mnohem důmyslněji a důkladněji zřízený, než byly mlýny starší,“ napravoval jazykovědný věstník češtinářské nedostatky mlynářů...

Nám se dnes nicméně spojení „umělecký mlýn“ pořád líbí a dokonce hodí. Nejenže jeho spojitost s liběchovským mlýnem dokládá například razítko na snímku vpravo nebo vzpomínka pana Zdeňka Kuťáka, vzdáleného příbuzného Papouškovy rodiny, který si i po desetiletích vybavil, že slova „umělecký mlýn“ byla i na plechové šabloně, která se používala k popisování pytlů na mouku. Poněkud kuriózní historický název liběchovského areálu se navíc prolíná s jeho chystaným posláním. Vždyť mají-li se v něm hned v sousedství plánovaného muzea pořádat koncerty, přednášky nebo výstavy, jaké jiné označení si zaslouží, než umělecký mlýn!