To hlavní o mlýně na Liběchovce                                                 

Historie památkově chráněného mlýna stojícího na říčce Liběchovce těsně před jejím vyústěním do Labe sahá až do pozdního středověku, o čemž svědčí i řada dodnes zachovalých prvků na budově. Skutečného rozkvětu a dnešní podoby – tedy pětipodlažního objektu plného tehdy nejmodernějších technologií – ale mlýn dosáhl ve třicátých letech dvacátého století. Patřil české mlynářské rodině Papoušků, Francisova turbína o výkonu třicet koňských sil poháněla nejen několik moderních válcových stolic a dalších špičkových strojů, ale byla i zdrojem energie pro veřejné osvětlení Liběchova. Mlynářova rodina navíc přispívala na nejednu dobročinnou akci pro obyvatele smíšeného česko-německého městečka.

Mlýnské zařízení bylo využíváno až do počátku 50. let, od té doby areál sloužil už jen jako součást zemědělských provozů, skladiště, stáje pro koně, ale i se v jeho bytech vystřídalo několik rodin. Po roce 1989 mlýn zrestituovali příbuzní Papouškova rodu a zanedlouho ho prodali podnikatelům, kteří celý areál s velmi zachovalými mlýnskými zařízeními chtěli přetvořit v unikátní hotel.

Projekt ale nebyl úspěšný, mlýn dál chátral a v létě 2002 ho navíc poškodila pětisetletá povodeň na Labi – voda zaplavila i druhé podlaží mlýnice s ocelovými válcovými stolicemi. Kvůli administrativním průtahům a také omezeným možnostem majitelů čekal mlýn na svoji příležitost až do září roku 2016, kdy ho stát nechal vydražit a areál získal nového, současného vlastníka.